Sbohem, Waldo…
Sobota, Květen 30th, 2009
Když mi byly asi 2 nebo 3 roky, ptali se mne: „Marečku, kam si schoval tříkolku?“ a já jim prý na to odpověděl: „Ty můj kvítku medový, to se nikdo nedoví…“ Tehdy jsem nevědomky citoval Waldovu hitovku z rádia…
Waldemara Matušku jsem také postřehl jako žáček základní školy, tehdy, když emigroval do států. Jeho písně jako „Růže z texasu“, „Slavíci z Madridu“, „Jó třešně zrály“ byly to první co jsem se pak učil hrát na klávesy YAMAHA PSR 500, které jsem si koupil někdy v osumnácti letech. Nepotřeboval jsem k tomu nic víc než akordy, protože jsem znal melodie těch písní tak nějak „podvědomě“…
No a takové hity jako „Do věží“, „Tereza“, „Písnička pro Zuzanu“, „Píseň pro Kristýnku“, „Mrholí“, „Barborka“ – to nejde neznat
Naposledy mi Walda udělal radost někdy na podzim v trolejbuse, když jsem si nasadil pecky na uši, a v nich se mi pak rozeřvalo : „Měla vlasy samou loknu, jéé jeje!“. Kolem dnešní mládež, ta co poslouchá jen hiphop či techno, a tváří se u toho zcela kamenně. Vy jen útrpně slyšíte to jejich v basech zkreslené tuctuctuc…. Já pak koukal na ty jejich znuděný xichty, a poslouchal song o tom, jak si ta slečna své vlasy sežehla a fakt jsem měl super náladu, jen jsem si myslel, že kdyby slyšeli, tu píseň (kterou asi vůbec neznají), asi by mne měli za blázna… Ale hiphop, i když ho mám taky hoodně rád jim tohle fakt nemůže dát…
A když se Waldy ptali, jak je v Americe, Walda o Kalifornii vždy říkával: „To víte, tady je furt léto a neděle…“ 
Poslední roky už o něm nebylo moc slyšet, a tak si šlo domyslet, že na tom není nejlíp… Tehdy, když naposledy byl v Ústí na „Portě“, mi kamarád vyprávěl jak ho žena hlídá aby příliš nepil…Teď už je tedy Waldy konec, ale jeho songy tu s námi zůstanou dál… Dají se najít třeba i na youtube… Waldo, tvůj hlas, tvé písně mám, a budu mít dál rád… i když už se mne decentně dotkla díla Mozarta či Wagnera, ty mi, narozdíl od nich, dokážeš zpříjemnit cestu v trolejbusu!