„80-tá léta forever!“ aneb taky jsem byl ATARISTA…
28. 1. 2008 – 21.14Někdy, jen tak z nostalgie zadám do googlu slovo ATARI. Je to značka počítače (ano, tehdy ještě všechny počítače nebyly PC), který mne provázel mým dětstvím, no, asi tak od páté třídy. Jsou to krásné vzpomínky, ale opravdu už jen vzpomínky. Kupodivu však znovu a znovu vidím, že pořád nevymřela komunita, která atárka dosud aktivně používá. Scházejí se spolu, diskutují, hrají atarácké hry a vyvíjejí pro atari nový software. Jako kdyby byla stále osmdesátá léta. Připojují ke svým miláčkům harddisky, CD a DVD mechaniky, rozšiřují jim paměť a dokonce je připojují na síť a brouzdají po internetu…
ATARI 800XL byl můj první počítač a našel jsem jej pod vánočním stromečkem asi v roce 1985. Nezapomenu na to ráno po štědrém dnu kdy jsem se probudil, a viděl jsem že to nebyl jenom krásný sen… Dneska sice mám pod stolem počítač který má operační paměť jako 65 tisíc počítačů ATARI 800XL dohromady, ale už je to jen pouhý nástroj určený k práci či zábavě. Tehdy to ale bylo jinak. Byl jsem ATARISTA. Jezdil jsem za jinými ATARISTY měnit hry nahrané na magnetofonových kazetách. Programoval jsem v ATARI BASICU. Hrál „Pomstu šíleného ataristy“. Opravoval jsem si vyrachtané joysticky…
Poté jsem měl pár let ATARI ST, a k němu dokonce SCSI harddisk 160MB, velký a těžký asi jako cihla. Na tom se sice už dala profesionálně skládat hudba (CUBASE), programovat např. v PASCALU, psát v texťáku a dělat tabulky, ale to už nezadržitelně nastával soumrak této slavné značky… ATARI přesto zůstalo navždy v mých vzpomínkách, na to se prostě nedá zapomenout – stejně jako se nedá zapomenout na první lásku…
Pécéček jsem měl od té doby mraky, ale žádné z nich už pro mne nebylo a nikdy nebude tím, čím ve své době ATARI.